Můj příběh

Mám spoustu rolí - jsem partnerkou, dcerou, sestrou, vnučkou, podnikatelkou, matkou, paničkou pejska. Často jsem ale  zapomínala na svoji podstatu - na to, že JSEM ŽENOU. Dovolte si vnímat sebe, dovolte si být ženou.

Když jsem o jsemženou.cz vyprávěla svému mnohaletému kamarádovi a žádala ho o natočení videí, pozorně mě poslouchal a pak mi řekl: „Tyyyyyjo, Anet, tak to jdeš s kůží na trh.“ Vůbec jsem to tak nebrala, ale pak mi došlo, jak velkou pravdu má a jak málo se o ženských tématech mluví, natož pak ve společnosti a otevřeně. A jaká škoda to je! Tak vznikaly a vznikly online programy o menstruačních mýtech, ukázka principu cyklických proměn a s tím spojené sexuální energie, pomoc dívkám a rodičům v oblasti dospívání a začínající menstruací, pomoc s orientací v současných možnostech využívání antikoncepčních metod. A už teď vím, že toho vzniká daleko, daleko víc :-).

Z muže ženou

Je to dva roky zpět, kdy jsem porodila Anežku, jedinečnou holčičku, která mi převrátila priority vzhůru nohama. Respektive je všechny posbírala a postavila tak, jak jsou pro mě přirozené, ale tak nějak jsem neměla odvahu si je sama před sebou před jejím příchodem obhájit. Už v době, kdy mi Áňa plavala v bříšku, jsem věděla, že manažerská pozice pro mě po návratu z rodičovské „dovolené“ nebude zcela naplňující. Věděla jsem, že budu muset jít hlouběji do svého nitra a vložit svoji obrovskou životní energii, nápady, nadšení pro věc a pozitivní uvažování, do něčeho, co mi dává hlubší smysl.

Vždycky jsem toužila pomáhat druhým, a proto jsem doteď vykonávala mužskou řídící funkci v ženském světě – kosmetice, obchodním domě a v posledním zaměstnání ve vlasovém a kosmetickém studiu, kde bylo o klienty postaráno ve špičkové kvalitě. Všude jsem potkávala ženy a mým pracovním úkolem bylo, aby se cítily jako v sedmém nebi. Tu práci jsem milovala – znáte takové ty strategické počítačové hry, kdy máte vlastní restauraci? Chodí Vám tam virtuální zákazníci, objednávají si pochoutky a Vy jim máte za úkol v co nejkratším čase připravit jídlo podle návodu a samozřejmě tak, aby se usmívali. To byl přesně můj svět v realitě! A je pravdou, že jsme měli spousty spokojených klientek.

Cítila jsem, že je to celé ale nějak po povrchu, chvilkové - to zdánlivé štěstí a naplnění. Spokojenost ve chvíli, kdy byly u nás, byla zřejmá a prokazatelná, a i mě to velmi naplňovalo – byl to důkaz, že dělám svoji práci dobře. V místech, kde jsem hýčkaná, se cítím jako žena zcela přirozeně.  Ale co když i ony, když přišly domů, zuly si v předsíni boty, a věděly, že je čeká sporák, drobky na podlaze a tisíc dalších povinností, ztrácely energii a v duchu si říkaly: „Ne, dneska ne, dneska chci být sama a odpočívat.“ Co ale s tím, když „takhle se to dělá“ a „tohle se ode mě přece denně očekává“? 

Jak už jsem se zmínila, svoji práci jsem vždycky měla moc ráda a dýchala jsem pro ni. Dělala jsem ale často "nepopulární rozhodnutí a kroky", vždy k prospěchu zaměstnavatele. Jindy jsem zase byla tlačena, abych více tlačila - na výkon svůj i zaměstnanců, na snížení nákladů, zvýšení četnosti objednávek v nevykrytých dnech, zkrátka "optimalizace výsledků provozu". Často jsem se cítila, že ve mně převládá muž a já věděla, že když takhle budu žít ještě pár let, přijdu o kus sebe...

20684547_10203457973805339_22450343_o

Setkání s cyklickými proměnami

Pamatuji si velmi přesně na setkání s mojí velmi blízkou kamarádkou. Bylo mi tehdy 26, žila jsem sama, několik hodin cesty od svého původního domova, rodiny, přátel a i od ní, pracovala jsem ve svém milovaném vlasovém studiu, neměla stálého partnera. Vlastně jsem měla tak trochu režim „timeout“, pauzu od všeho a všech, čas pro vydechnutí starého a nadechnutí nové síly a chuti do života. Povídaly jsme si a já jí celá zoufalá říkala, že to v hlavě asi nemám v pořádkuKaždý týden mě ovládala jedna zásadní myšlenka a nálada a nemohla jsem s tím hnout. Jeden týden jsem toužila po miminku, pak jsem byla celá podrážděná a chtěla být sama, pak jsem neměla energii pomalu ani vstát z postele, a další týden jsem byla absolutně veselá, plná energie a nad věcí. Vytřeštila na mě oči a nevěděla, co mi na to říct.

Díky tomu, že jsem měla tehdy dost prostoru vnímat sebe samou, tak jsem zjistila, že to přichází pravidelně, ale že to souvisí s mým menstruačním cyklem, že to tak prožívají ve větším nebo menším měřítku všechny ženy a že se tomu někdo mnoho let už věnuje, že se o cykličnosti psalo už v legendách a je ukryta důmyslně v pohádkách, o tom jsem se dozvěděla až později díky své mladší sestře. To „díky“ bych měla napsat spíše velkým písmem, protože mi toto poznání výrazně usnadnilo jak všední dny, tak i cestu k sobě, ke svému ženství a daleko snazší komunikaci s partnerem, který „se mnou v cykličnosti jede“, takže: „DÍKY, Míšo.“

Vědomá plodnost

Pak mi ještě vrtala hlavou jedna věc. Po vysoké škole jsem přestala brát hormonální antikoncepci a věděla jsem, že už žádnou chemii pro to, abych neplánovaně neotěhotněla, jíst ani jinak do sebe dávat, nechci. Nojo, v tom jsem měla jasno, ale co teď, když mimčo ještě na pořadu dne nebylo?! Pátrala jsem, zkoušela, pár let mi to vycházelo, ani nevím jak. Ale tím Vás rozhodně inspirovat nechci… :-))

Odpověď, jak přistupovat k otázce antikoncepce zodpovědně a zároveň tak, abych neblokovala přirozený chod mého těla ani těla partnera, jsem zjistila až před porodem Anežky, a to opět díky své drahé sestře. Ukázala mi symptotermální metodu, kterou se za jeden den naučila a i já mohla díky ní hned po porodu vědomě pracovat se svojí plodností. Chvíli po šestinedělí jsem také navštívila kurz této přirozené antikoncepční metody, abych znala i specifika kojení a co dělat, až se zase dostaví menstruace. Už tam jsem tušila, že nezůstane jen u domácího užívání (si) plodů mnohaletých výzkumů…

(AKTUALIZACE :-) Ke dni 25. listopadu 2017 jsem se stala CERTIFIKOVANOU PORADKYNÍ SYMPTOTERMÁLNÍ METODY)

QL0A2677

Záměr + sebezkušenost = sebepoznávací kurzy

Jak se spojilo mé nadšení, znalosti a především zkušenosti s návratem k vnímání ženství, antikoncepce a menstruace s tím, že tohle všechno teď předávám a učím další ženy? K tomu už stačil jeden den, respektive meditace. Jednu předúplňkovou středu jsem šla na svoji oblíbenou lekci jógy, ten den byla zaměřená na vnímání ženské podstaty („Ano, jistě, jak jinak…“, říkám si zpětně). Viděla jsem samu sebe v učebně na základní škole, kam jsem kdysi chodila já a povídala jsem si s žačkami o menstruaci. Cítila jsem klid, naplnění, hluboký smysl toho, co se tam právě děje. S úsměvem jsem meditaci a svoji představu dokončila, převlékla se a večer na zahradě jsem svěřila své mamce, co jsem viděla a že už je mi naprosto jasné, jak to se mnou bude dál.

Díky okamžiku spojení záměru a sebezkušenosti jsem věděla, že mým posláním je pomáhat dívkám, slečnám, ženám, maminkám i babičkám k návratu k sobě a sebepřijetí. Tak začala i moje nekonečná a nekonečně krásná cesta za vzděláváním se v dalších ženských tématech, prohlubování těch, která sama za sebe vnímám jako podstatná, poznávání a rozvíjení technik sebepoznání a předávání zkušeností a toho, co funguje mně a dalším ženám, dál.

Ať jsme v jakékoliv životní situaci nebo fázi své zralosti, podstata nás zůstává – každá jsme ženou a řešíme různé otázky s ženstvím spojené. Není podstatné znát a umět všechno, aby se v našem životě něco pohnulo k lepšímu. Podstatné je začít, ostatní se nabaluje samo, věřte mi, vím, o čem mluvím…

 

Krásnou sebepoznávací cestu vám přeje

Aneta.