Můj mužsko-ženský konflikt – poslouchám srdcem, konám rozumem. Jak z toho ven?

antikoncepce, menstruace a mýty kolem ní, Vědomá plodnost, sebepoznávací semináře, cyklická proměnlivost ženy

Mám touhu použít jeden z pro mě zásadních ženských principů – sdílení. Prostřednictvím blogu můžu a mé poselství dojde až k vám. A moc za to děkuji! Že čtete mé články, že se dotýkají vašich srdcí, vnitřních hodnot a že se mnou mnozí rezonujete. DĚKUJI.

V těchto dnech prožívám uvnitř konflikt mé ženské a mužské části, jejich zásad a principů. Před lety se mnou moje sestra sdílela to, že existuje cyklická proměnlivost ženy. A mně se moc ulevilo – že nejsem blázen, když cítím, že se v průběhu měsíce měním. Když mám jiné touhy, jiné myšlenky, emoce, zesílené schopnosti dělat některé věci a jiné upozadit. Byla to pro mě velká úleva. A stejně tak dnes s vámi chci sdílet já to, co se ve mně pere. Proč? Protože co když právě na tato slova, toto sdílení, někde nějaká duše čeká, stejně jako já potřebovala slyšet ta její…

Muž a žena jako dva protipóly, přesto ruku v ruce

Měla jsem v hlavě článek o Vědomé plodnosti – antikoncepci a plánování miminka bez hormonů. Často dostávám otázku, jak to vlastně funguje v praxi. Jak vypadá měsíc v souladu se znalostí těla, bez hormonů? Já o tom článek napíšu, nebojte, taky jsem si to neuměla představit. Ale ne teď. Teď by mi to mysl nedovolila, teď to bude o pocitech a emocích. (Článek už jsem dopsala, najdete ho tady >>).

A to je krásná první ukázka mužské a ženské části v praxi. Muž ve mně chtěl být praktický, ukazovat fakta, jasně dané výsledky předně definovaných cílů, odpovědět na váš dotaz. A měla jsem radost, že mě to napadlo. Jenže… těch výsledků, předpokladů, odhadů, technických věcí a všeho je kolem mě moc a já už je nedávám. Nebo spíš nechci. Chci, aby mé ruce a nohy opět vedla žena…

Každý v sobě máme v nějakém poměru muže i ženu. A jejich komunikace mezi sebou (a jak to vlastně mají?! Funguje to mezi nimi? Nebo to někde vázne?!) dává ve výsledku to, jak moc děláme věci hlavou, rozumem (princip muže) a nakolik se řídíme srdcem, intuicí (princip ženy). Případně – jak se umí mezi sebou domluvit a pomáhat si. Já si je představuji jako dvě malinké postavičky uvnitř mého těla. Tam spolu žijí. Úplně stejně jak dva lidé. Mají i podobné vlastnosti jako opravdový muž a žena. Ve své ryzí podobě.

Žena kultivuje nás samotné, naše vztahy, přináší emoce, lásku, naplnění, péči. Muž je zase výborný lovec, umí používat svoji fyzickou sílu, umí plánovat, stanovovat cíle, je logický, chápe technické souvislosti. Mimochodem – vidíte se v obou částech? Nebo v některé více? Nebo se u vás jejich poměr mění i v průběhu měsíce?

Ano, ta poslední otázka je záměrná – v každé fázi svého cyklu má žena zesílené jiné schopnosti a talenty – a je to dáno i díky tomu, kterému principu je v tu chvíli blíže v jeho čisté podobě.

antikoncepce, sebepoznávací semináře Pardubice, Vědomá plodnost, menstruace a mýty kolem ní

Z muže ženou

Několik posledních dní mám celé tělo v jemné vibraci, kolísají mi energetické zásoby nahoru a dolů. V jednu chvíli cítím, že jsem úplně „ok“, nad věcí, mám všechno pod kontrolou. A druhý den je všechno jinak. Dnes jsem pochopila, proč to tak je – začal ve mně převažovat muž. Asi se mu stýskalo po vedení mých dní… Ale moje vnitřní žena je už dost silná a nechce si to nechat líbit…

Jak asi víte z mého příběhu, před jsemzenou.cz jsem zastávala mužské funkce v ženském světě. Měla jsem za úkol řídit týmy lidí, které se staraly převážně o ženy. Péče a láska tam byla, ale v menšině a především jsem usilovala (uf, už to sloveso“usilovat“ nezní moc žensky, že?!) o to, aby byly splněné firemní cíle. Neuměla jsem ale řídit v souladu s ženskými principy. Věřím, že je to možné i v pozicích, co jsem zastávala, ale já to neuměla a potřebovala jsem mít vše pod kontrolou a neposlouchala jsem srdce, viděla jsem především cíle, jasná čísla, řádky písmen a „splněno“ a „nesplněno“. Tehdy jsem poslouchala především svého vnitřního muže.

Čím dál více jsem ale cítila samu sebe a poslouchala to, co cítím. Především díky pochopení vlastní cyklické proměnlivosti. Proto jsem už v těhotenství (rok 2014) věděla, že tudy má cesta dál nepovede, nemůžu sledovat něčí firemní cíle. Naplňovalo mě prožívat to, co mi říkalo srdce: „Buď s tímto mužem, je teď a tady pro tebe TEN ON, mějte spolu miminko.“ A já poslechla. Jsme spolu, je nám dobře a máme skvělou dceru, v její osobité dokonalosti a kráse. Zvládáme spolu překážky i kotrmelce.

Čím více jsem poslouchala svoji intuici, šla za jemnými vlákny cestičkami, kudy mě má vnitřní žena vedla, tím více jsem cítila a věděla, že mým posláním je pomáhat dívkám, ženám a párům. Žít jejich vlastní život v napojení na sebe. V tom nám hormony podle mé osobní zkušenosti (a zkušenosti miliónů dalších žen) hodně brání. Přerušují naše napojení, manipulují s hladinami hormonů a mění ve výsledku nás samotné (když opominu zdravotní rizika jejich užívání). Ruší naši cyklickou proměnlivost, jsme často v jednom módu provedení :-) Vím, že orientovat se ale v té spleti návazností, když neberete hormony, je někdy obtížné. A tam právě vnímám své poslání – pomoci se orientovat v cykličnosti ženy, v související antikoncepci a plánování miminka bez hormonů, pomoci dívkám a ženám bourat mýty kolem menstruace a antikoncepce, pomoci jim s přípravou své duše a těla na příchod menstruace.

antikoncepce, sebepoznávací semináře Pardubice, Vědomá plodnost, menstruace a mýty kolem ní

Z ženy mužem… tedy téměř :-)

Zpět ale k muži a ženě… Více a více jsem byla ženou a vnímala, kudy mám jít. V roce 2017 tak vznikla stránka jsemženou.cz. Na cestě k ní jsem se vzdělávala a poznala inspirující muže i ženy, kteří mě utvrzovali, že má práce je pro společnost darem. Vím to. Každý jeden člověk, který více věří svému tělu, věří více sobě. A díky sebe-vědomí žije v souladu se svými hodnotami, sám se sebou, má se více rád.

Byla jsem nadšená. Celá příprava s sebou ale nesla a nese spousty podkroků. Web sám o sobě mě moc bavil a baví, je mou technickou hračkou. Baví mě sjednocovat jeho design. Vymýšlet obrázky, grafiku. Vymyslet logo. Logickou strukturu stránek, aby se v nich nikdo neztratil a naopak našel, co hledá. Nojo, ale to není všechno, že – je potřeba web propojit s fakturačním systémem, systémem databáze, všechno všude vymyslet, nastavit, neudělat nejlépe chybu.

Uf. Jenom to píšu a potí se mi ruce… :-) Ale to stále není všechno (připadám si jako bych dělala výčet bonusů k šikovnému pomocníkovi do kuchyně v teleshopingu :-D)! Abyste web našli, je potřeba udělat SEO, cookies pro další optimalizace, založit Facebook…. A dostávám se k bodu, kdy už toho bylo na mě moc… Nepochopte mě, prosím špatně, mě baví web tvořit, je to úžasně kreativní práce. Také je to způsob, jak jsme v kontaktu my, jak mohu s vámi sdílet, jak dávám světu vědět, že tu jsem a umím pomoci. Takový ženský svět, ale v mužském, technickém kabátě. Akorát to mužské už překročilo mé hranice únosnosti a má žena dostala pěkně na frak…

Velký vykřičník a stopka přišly v momentě, kdy jsem nastavovala svoji první reklamu na Facebooku. Tolik okének, možností, co chci a nechci (jak to mám vědět? Nikdy jsem to nedělala. Muž ve mně ale říkal: „To bys ale měla vědět, to k tomu patří, přece nebudeš jen tak něco klikat a nevědět, co to udělá?!“). Tolik článků kolem, tolik témat. Bylo toho na měsíce zkoumání a zkoušení. Pochopila jsem, proč jsou lidé, kteří se ve své profesi věnují pouze Facebooku (a klobouk dolů… :-)). Po třech hodinách jsem to vzdala, „něco naklikala“ a s pláčem se schoulila svému muži do klína. Dovolila jsem si být ženou, v celé její kráse a zranitelnosti. Mluvila jsem a mluvila. Brečela a brečela… Měla jsem pocit, že se mi nic nedaří. A ten jsem chtěla ze sebe pryč… Přece vím, že dělám skvělou věc a moje práce pomáhá mnoha ženám i mužům. Tak proč mám ten pocit?! Byla sobota večer.

Ten večer za námi přijela má kamarádka na víkendovou návštěvu. Strávily jsme spolu a s naší malou Anežkou celý včerejší den. A bylo mi moc dobře a moc děkuji za tento čistě ženský prožitek :-) Byl to den a večer plný hovorů o ničem i o něčem, byly jsme venku, uvařily si super jídlo, relaxovaly, inspirovaly se navzájem, prostě holčičí svět. Dnes ráno, před pár hodinami, odjela. A na mě to zase padlo. Ale co na mě padá?! Anežka je v jesličkách, spokojená s dětmi a super tetami a já mám prostor tvořit. Ne, nebyla jsem toho schopná.

Svěřila jsem se své vědomé kamarádce. Shrnu její odpověď: „Cítím hodně mužského principu, ale málo tebe, je to takové neosobní.“ Ajooooooo! Ze srdce ti děkuji za upřímnost. Děkuji za probuzení a navrácení. Mám pocit, jako bych šla pořád zabedněně rovně po cestě a nevšimla si, že se stočila mírně do strany, že jsem mimo ni. Byla jsem až po krk v mužské energii.

antikoncepce, sebepoznávací semináře Pardubice, Vědomá plodnost, menstruace a mýty kolem ní

Takže mé řešení a návrat k vnitřní ženě je následující… :-) Po jejích slovech jsem si napustila vanu plnou horké vody (ta je silným ženským elementem) s kapkami mandarinkového olejíčku. Došla jsem do sklepa pro své ženské nezbytnosti, které tam jaksi po stěhování do nového bydliště zůstaly. Všude kolem sebe jsem si dala v pracovně svíčky, do rohu stolu aroma lampičku s olejíčky. Kolem ramen mám nádherný barevný pléd, který mi uháčkovala maminka, když jsem měla v bříšku dceru. Je to má osobní připomínka ženského světa a principu, kterému si přeji být věrná  a který mi pomáhá žít srdcem. Zapomínám na SEO, facebookové rámečky a ponechávám ve své mysli jen technické nezbytnosti :-)

Jsem ze své podstaty velmi systematická a důsledná žena. Mám ráda technické a vědecké podklady čehokoliv. To je má povaha, takhle funguji. Ale právě proto má duše baží tuto přirozenou stránku vyvážit ženskými principy. Procházkami, povídáním, dobrým jídlem, vůněmi, teplou vodou, láskou v každé buňce mého těla, tancem, rituály. Řídit se svým srdcem a srdcem také jednat.

Mám pak pocit absolutní důvěry v to, co se děje v mém životě právě teď, v to, co mi intuice radí a mám důvěru ji následovat. Kdysi by mi to přišlo lehkovážné a nezodpovědné: „Aha, tak jo, teď to takhle uděláš a bude ti fajn, ale co důsledky? Co když….? Jak dlouho…?“ Nezajímá mě to. Nebo aspoň většinou ne… Mám důvěru, že až to „až“ nastane (jestli vůbec někdy nastane…), dostanu další impulzy, kudy dál, nahmatám tenké lanko, které mi ukáže cestu. Učím se žít ve své jemnosti a důvěře sama v sebe. 

Někdy je pro mě snadné nevidět ženské věci, nevšímat si jich. Jsou takové… neuchopitelné, plné emocí, téměř neviditelných nitek. Představuji si to, jako bych byla v místnosti plné neviditelných laserových paprsků a chtěla bych projít skrz. Znáte hrdiny z akčních filmů, jak vždycky vytáhnou sprej a díky němu vidí, kde laserové paprsky jsou a kudy mají úspěšně projít skrz? Ten sprej všichni máme - je to intuice, kterou díky vnitřní ženě můžeme používat.

Chtěla jsem s vámi mé dny sdílet. Třeba vám to pomůže. Mě osobně to pomohlo. Být blíž jsemženou.cz, blíž vám… 

Chci vám říct, že pokud cítíte, že potřebujete sdílet, sdílejte. Pokud potřebujete na procházku, jděte. Pokud potřebujete pomoc, řekněte si o ni. Pokud potřebujete vidět kamarádku, jděte za ní. Pokud potřebujete vůně, uvařte si tu nejlepší večeři, která vás jen napadne. Pokud potřebujete cítit lásku, obejměte ty, co milujete. A pokud nebudete vědět, proč vám vibruje celé tělo a ten zatracený počítač se vám fakt nechce otevřít, zkuste pohladit a hýčkat svoji vnitřní ženu. Třeba vám to pomůže jako mně… :-)

Krásné dny plné důvěry sama v sebe vám ze srdce přeje vnitřní ženou naplněná

Aneta.

Aneta Fialová
Zamilovala jsem se do využití svých ženských darů v každodenním životě. Tím inspiruji a učím této dovednosti další ženy. Jsem zakladatelkou webu jsemženou.cz, certifikovanou lektorkou symptotermální metody (na mých stránkách ji najdete pod názvem Vědomá plodnost), průvodkyní online kurzu #KdyžSeNechápeš a živých sebepoznávacích kurzů. Více o mně najdete v článku Můj příběh.
Komentáře