Jaký dar můžete dát své přítomnosti? OD-PUSŤTE minulosti. – 1. díl (Proč od-puštění?)

„Mami, to snad není už možný, proč ZASE JÁ? A proč se mi TOHLE děje POŘÁD DOKOLA?“ Nedávno jsem si stěžovala svojí mamce. Odpověď jsem znala, akorát jsem ji opět po nějaké době potřebovala slyšet: „Jestli chceš něco změnit, musíš začít u sebe, vždyť to víš.“ Ano, samozřejmě, že vím. Ale kolikrát už jsem se nad tím „zákonem“ vztekala. Proč zase musím začít u sebe já? Proč někdy nemůže začít u sebe někdo jiný?! Zase bude všechna ta práce na mně?! Jo, bude. Pokud se mi nelíbí něco z toho, co prožívám, nelíbí se to mně, ne nikomu jinému, tak proč by to měl řešit někdo jiný…

Článek o tom, jak vnímám, cítím a sebe-vím, že naše přítomnost je ovlivněna tím, co jsme prožili v minulosti. Respektive, co mám na mysli v tuto chvíli – co jsme neodpustili sobě, druhým lidem nebo situacím v minulosti.

Možná na mě po přečtení článku budete mít vztek, a budete si říkat: „Nene, to se mě netýká!!“ Ale já to risknu … :)

 Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…

Když jsem se začala dostávat do hlubších slupek mysli a duše, přečetla jsem poměrně velké množství knih (na konci článku mám pro vás tip na první dvě..). A všechny byly ve své podstatě o tom samém:

1. To, co si myslím a čemu věřím, se mi dříve nebo později promítne do přítomnosti (myšlenka se zhmotní v realitu).
2. Občas nedomyslím, co si přeji. I tak se mi toto „nedomyšlené přání“ promítne v přítomnosti. Je fajn pak v sobě zapátrat, jak znělo původní přání, poděkovat za to, že už vím, že to takhle nechci a právě díky tomu už vím, jak to chci (doufám, že jste se nezamotali :-)) – a v případě potřeby toto kolečko opakovat.. :)
3. Lekce, které jsem nepochopila, se mi promítají v různých obměnách stále dokola, dokud to opravdu nepochopím. Pak mohu jít dál.
4. Jak moc mám ráda sama sebe, jak moc si sebe vážím, přesně tak to mohu čekat od svého okolí, partnera. Tady platí přímá úměra, bez kompromisů.
5. To, co mi už v životě nepřináší radost, sílu, energii, potěšení, ze svého života vyprovodím. Často je to něco, co mi bere energii se posunout dál a být blíž sama sobě (partner, přátelé, práce, nevyhovující bydlení, přežité koníčky…).

Stále dokola mi tedy přítomnost ukazuje = zrcadlí to, co nosím uvnitř sebe. Na co myslím, čemu věřím, co si v sobě ještě nosím za staré bolístky a křivdy. V neposlední řadě také to, jak moc věřím sama v sebe.

Co si s sebou táhneme, promítá se nám v tom, co prožíváme TEĎ – něco se nám opakuje dokola (s jasným podtextem „tak už to přece pochop, ať můžeš jít dál!“), mluví k nám skrze nemoc (ano, vím, že jsem na tenkém ledě celostní medicíny, psychosomatiky, etikoterapie a dalších směrů, ale nemohu si pomoci – prožila jsem „důkazy místo slibů“…).

Určitě to znáte (nemluvím jen o sobě, dávám příklady, které často slýchám :)):

• pořád dokola si nacházím stejný typ partnerů/partnerek – neváží si mě, podvádí mě, chovají se v určitých situacích panovačně nebo agresivně, jsem jim po čase „jedno“ nebo se naopak o mě starají až moc..
• najdu si podobný typ zaměstnání – firma se ukáže jako nestabilní, jsem tam „jako ve zlaté kleci“, šéf je nakonec vždycky velmi arogantní, jde o velmi konzervativní firmu s konzervativními zaměstnanci (bez inovace, pružné pracovní doby…)
• přátelé mě nakonec zradí, tak radši nikomu moc nevěřím..
• ať dělám, co dělám, zůstatek peněz na mém účtu je pro mě neuspokojivý..
• jsem často svědkem nebo aktérem nějaké specifické události nebo slýchám podobné příběhy – to může být v souvislosti s minulostí nebo už znamení, „naťuknutí“, kudy vést své kroky dál..

Kudy z toho kruhu ven??

Jak už jsem naznačila v úvodu – OD SEBE. Ano, já to chápu, je to asi k vzteku a možná vám to přijde nespravedlivé – „To oni se ke mně ale chovají hnusně, tak co mám měnit já?? To oni by si měli sáhnout do svědomí!“

Ano, to asi měli – ale je to jejich svědomí, ne vaše. Okolí pouze zrcadlí to, co je potřeba, abychom změnili my sami u sebe, co ostatním dovolíme. Neznamená to, prosím, že chyba je jen na vaší straně, to tím říci vůbec nechci – není v pořádku, že se k vám někdo nehezky chová, samozřejmě, že by kroky nápravy měla udělat i druhá strana. Jenže tu vy pravděpodobně neovlivníte (nebo s obrovským úsilím). Ale ovlivníte, aby se to už dál nedělo vám. JAK?? A když je to tak lehké, proč to tak každý nedělá?

Protože to až tak snadné není – alespoň ne pro každého. To, co nás brzdí jít dál, je často to, co nás v minulosti zranilo. A co nás zraní, k tomu se pochopitelně už nechceme vracet. V krajním případě i děláme, že to nikdy nebylo a že se to vlastně přítomnosti vůbec nedotýká. Pokud ale právě tomuto OD-PUSTÍME, poděkujeme za lekci a skutečně to PUSTÍME, odejde to OD nás a dovolíme si jít dál. Někdy to jde za chvíli, někdy to chce delší čas. Někdy i pomoc někoho dalšího – blízkého přítele „vrby“ nebo psychoterapeuta, který nám dovolí jít do své hloubky a najít to, čemu je třeba OD-PUSTIT.

V jaké fázi cyklu je žena nejpřipravenější identifikovat, co v jejím životě není funkční? A kdy naopak na tyto otázky dostane odpověď? Na tyto a další otázky najdete odpověď v mém eBooku zdarma JAK ZKROTIT SVOJI ČARODĚJNICI V 5 KROCÍCH.

Chce to odvahu a motivaci, ale za to, že budu moct jít dál, to stojí… Už jen to, že si uvědomím, co mě brzdí, je velký kus práce!

Od-puštění a premenstruační syndrom

Pokud se budu držet ženské tématiky, velmi často se nevyřešené věci ukládají do tzv. premenstruačního syndromu. Představuje bolest hlavy, v podbřišku, pocity na zvracení nebo omdlení, nezvladatelné chutě na určité potraviny, bolesti v křížové oblasti a další a další nepříjemné stavy. Vše nastupuje cca týden před očekávaným menstruačním krvácením.

Každou z nás občas „někde píchne, zabolí“ – třeba proto, že jsme na sebe tento měsíc příliš nemyslely, neodpočívaly, nehýčkaly se, nedodaly jsme si příliš energie tím, co milujeme. Dobře, to beru – je to takové malé upozornění mého těla: „Anet, teď odpočívej, dopřej si chvíli pro sebe, napusť si vanu, usmívej se sama na sebe a řekni si, co ti udělalo radost, co jsi zvládla a pochval se..“

Nedávno mi jedna skvělá žena vyprávěla příběh, že kdysi trpívala velkými premenstruačními bolestmi, měsíčně téměř omdlévala a byla vždycky několik dní absolutně nepoužitelná. Potíže přestaly v momentě, kdy si vyřešila vztah se svým otcem. Premenstruační syndrom přichází přibližně týden před menstruačním krvácením = symbolem ženství. Upozorňuje na to, že přímý „důkaz ženství“ přijde. A právě to, jak je ovlivněn můj vztah k ženství, tak období před menstručním krvácením a ono samo probíhá. Mimochodem, o premenstruační fázi jsem napsala krásný a posilující eBook, který si zde můžete stáhnout zdarma: JAK ZKROTIT SVOJI ČARODĚJNICI V 5 KROCÍCH.

Vztah k vlastnímu ženství je dán především:

• nevyjasněným vztahem s otcem nebo jiným silným mužským elementem mého života;
• o menstruaci se doma nemluvilo nebo když ano, tak ošklivě nebo jako „o tom“;
• kdysi vám byla menstruace předložena jako něco, co prostě bolí každou ženu a je to „nutné zlo“;
• když jste se začala ženou stávat, dělalo si z vás okolí „legraci“ („Ty máš ale zadek!!“, „Už ti rostou prsa, aháááá!“);
• kvůli jiným příběhů nebo tomu, co jste viděla kolem sebe, jste se zkrátka ženou nikdy stát nechtěla – utvořila jste si představu, že být ženou není žádný med;
• traumatickým zážitkem (znásilnění, sexuální obtěžování…);
• dokud ještě nebyla menstruace a dospívání, byla jste tatínkovou holčičkou. Při nástupu fyzických projevů toho, že jste žena, si tatínek moc nevěděl rady s tím, jak se k vám chovat dál – „To je přece divný, abyste mu teď seděla ještě na klíně, ne?“ – a tak jste o něj tak trochu přišla. Kvůli menstruaci, kvůli tomu, že je z vás žena (vysvětlení dospívající ženy, které si s sebou nese dál).

Je to možná pro vás těžké a smutné téma. Ano, věřím tomu. I pro mě v lecčem bylo. Ale pokud budeme ignorovat, že se to dělo, že nás to skutečně ovlivnilo a poničilo vztah k sobě samé jako ženě hned na jeho startu, bude cesta k vaší ženské síle, kráse a třeba i bezbolestné menstruaci o to delší.

Kdysi to mělo svůj účel, zřejmě jste si tím z nějakého důvodu měla projít. Ale teď už to nechte být, plavat, poděkujte za tu zkušenost. Dovolte si prožít bolest a smutek s tím spojený – jsou to přirozené a podporující emoce, které k tomu patří. Dovolte sama sobě OD-PUSTIT a jít dál. 

I tady ale platí, že na to nemusíte být vůbec sama!! Řekněte si o pomoc, pokud se v tématu točíte dokola nebo si s ním nevíte rady, neposouváte se k odpouštění.

Síla od-puštění + a co dál?

Krásné na odpouštění je to, že v momentě, kdy odezní smutek a bolest, zbude po původním zážitku krásný, čistý a velký prostor pro tvorbu nových vztahů k sobě samé jako k ženě. Spousta prostoru pro sebelásku, objevování svých ženských darů a jejich aplikace do každodenního života. Původní zážitky pravděpodobně nevymizí z vaší paměti, ale to není účel. Cílem je z něčeho, co vás brzdí a není pro vás funkční, vytvořit něco, co vás ve finále posílí a dovolí jít dál.

V druhém díle článku „Jaký dar můžete dát své přítomnosti? OD-PUSŤTE minulosti.“ vám představím svůj rituál od-puštění. Nebojte, nebudeme společně běhat v prosinci kolem ohně – no, i když – fantazii se meze nekladou :-)

Krásnou sebepoznávací cestu plnou od-puštění vám přeje

Aneta.

PS: Od února povedu v Pardubicích sebepoznávací semináře, v tomto týdnu spustím přihlášky. Jedno z prvních témat se bude týkat dívek a jejich vztahu k menstruaci. Setkání je určené pro dívky před svojí první menstruací i pro ty, které už dar menstruace využívají. Vítán je dospělý doprovod dívek. Více informací zde >>

Nově spolu můžeme být v kontaktu také na Facebooku ve skupině Jsem ženou.cz >>

Slíbené inspirativní knížky:

1. Krátký příběh, který jsem přečetla jedním dechem. O tom, jak identifikovat to, co nám už nefunguje, bere nám sílu. Ideální při fázi Čarodějnice (Kouzelnice, Podzimu).

SPENCER, Johnson. Kam se poděl můj sýr. Pragma, 2002. ISBN 978-80-7205-798-6.

2. Kniha pro ty, co potřebují spojit vědu a to, co cítí. O tom, jak fungují naše přání a že to, co si myslíme a čemu věříme, se nám stane i v realitě. Ideální při fázi Panny (Jara).

FRANCKH, Pierre. Zákon rezonance. Anag, 2011. ISBN 978-80-7263-649-5.